Ing. Karel Kuthan, CSc.

Jak se z vědeckého pracovníka v oboru chemického inženýrství v ústavu  Akademie věd v Praze stal zemědělec na Jižní Moravě?

V rámci restitucí jsem v dubnu 1992 převzal statek svého dědečka a tím jsem se najednou stal zemědělcem na plný úvazek. Sice jsem tehdy nevěděl, co to znamená, ale důvod pro toto rozhodnutí byl zejména emotivní. Rodina v 50.letech byla tvrdě postižena perzekucí, dědeček a jeho bratři byli odsouzeni na desetiletí do vězení a dědeček tam i zemřel. Další důvody byly ekonomické a politické. Tedy zodpovědnost postarat se o rodinný majetek a dále podpořit změnu tehdejší politické situace  v sektoru zemědělství. Ředitelé Státních statků (v našem případě) ale i předsedové JZD nechápali, že je něco takové možné, že by „Pražák“ začal úspěšně hospodařit v jejich regionu na „něčem“, co kromě (díkybohu) půdy již vlastě využili, rozebrali a zrušili.   
    V době vydání na statku fungoval  jeden objekt s výkrmem cca 500 ks prasat s technologií „lopata-kolečko-vidle“. Ostatní objekty – kromě stoleté třípatrové sýpky na obilí – byly v havarijním stavu. Ještě v témže roce jsme jednu stáj pro jalovice přestavěli na porodnu a odchovnu  pro 100 ks prasnic a zavedli uzavřený obrat stáda.  Přistýlaný kontinuální provoz s odklizem hnoje oběžným škrabákem rozhodně nesplňoval dnešní představu o biosekuritě. Stáj se postupně promořovala a efektivita chovu se pochopitelně  snižovala.

Dnes již provozujete moderní chov prasat ve vedlejším areálu spolu s bioplynovou stanicí. Proč jste se rozhodl pro tuto kombinaci? 

Působil jsem v oboru  chemického inženýrství. S použitím technologie bioplynových stanic (BPS)  při zpracování vepřové kejdy jsem se seznámil již v osmdesátých letech při spolupráci na řešení Národního  výzkumném úkolu „ Úprava kejdy prasat“, ve kterém se řešil problém velkých  výkrmů prasat s „kam s kejdou“. Na začátku své chovatelské praxe jsem sice o této technologii věděl, ale její použití pro zpracování slamnatého hnoje a pro daný objem produkce by bylo neekonomické. Po dvanácti letech  jsme ukončili nerentabilní provoz chovu prasat v původních objektech. S přesvědčením, že k zemědělství patří vyvážená kombinace rostlinné a živočišné výroby   doplněná o technologii  BPS,  jsme zakoupili sousední areál od zemědělského družstva, kde jsme projekt realizovali v letech 2007 - 2008. Díky tomuto propojení RV-ŽV-BPS  dochází k uzavřenému  toku energií a materiálů na lokální úrovní, čímž se dosahuje významného uplatnění synergie systému.
V roce 2012 se k tomu přidal projekt společnosti Bylinky s.r.o.  vybudovat v sousedství BPS skleníky na pěstování bylinek. Tím se dále významně zvýšil podíl lokální výroby na lokální spotřebě elektřiny a tepla z provozu BPS. Od té doby se stále rozvíjíme a investujeme jak do chovu prasat, tak i do rozvoje zázemí pro RV a do optimalizace provozu BPS a tím dále  zvyšujeme synergii systému.

Je možno Váš statek nazvat energeticky soběstačným?

Pokud porovnáme výrobu elektřiny a tepla v BPS a jejich spotřebu v RV+ŽV i na denní bázi, je statek  plně energeticky soběstačný .  Vyrobené množství elektřiny a tepla v místě je v tomto srovnání  větší nežli spotřeba. Doplnění systému o skleník  umožnilo efektivní využití tohoto potenciálu BPS  v zimních měsících na 100%. S dalším rozšiřováním pěstební plochy skleníku  ale již  produkce energií z BPS nebyla postačující a bylo třeba ji doplnit dalším lokálním zdrojem – dvěma  kogeneračními jednotkami na zemní plyn o výkonu 600 kW(el) a 750 kW(tep).  Pro krytí energetických požadavků celého systému v zimním období, kdy lokální spotřeba elektřiny je cca 350 MW/měsíc a tepla 3700 GJ/měsíc, tedy využíváme i externí zdroj – zemní plyn. Energetická soběstačnost je ale pouze jeden parametr při hodnocení podniku z pohledu jeho uhlíkové stopy. Dalším důležitým parametrem při jejím výpočtu je živinová hodnota výstupního materiálu z BPS -  digestátu.  Je významná a dlouhodobě kryje zhruba z 80% potřebnou  dávku živin  na naše pozemky.  Aplikací digestátu – organického hnojiva -  dáváme na naše pole organickou hmotu a živiny  v přirozené formě, nikoliv ve formě solí.  Používání dusíkatých hnojiv, vyrobených  ze zemního plynu,  nebo fosforečných hnojiv, dovezených  přes půl světa, významně navyšuje uhlíkovou stopu zemědělského podniku. Živočišná výroba  bez BPS musí řešit problém, co s kejdou. Aplikace kejdy přímo na pole je problematická z důvodu zápašnosti a leptavého působení na plodiny.  Teprve na poli dochází k aerobnímu rozkladu kejdy se všemi emisemi. Při zpracování kejdy v BPS se   v procesu anaerobního rozkladu  vyrobí bioplyn – palivo pro kogenerační jednotku. Energeticky to představuje   cca 100 – 120 kWh elektrické a tepelné energie na jeden m3 kejdy. Kejda dále v procesu anaerobního rozkladu organické hmoty působí v BPS stabilizačně pro celý fermentační proces jako  pufr při udržování požadované hodnoty pH, což přispívá k provozní stabilitě BPS.

Co pro Vás znamená udržitelnost?

To je velmi široké téma, na tuto otázku se nedá jednoduše odpovědět. Pokusím se o to pouze jako chovatel  prasat. Česká republika dlouhodobě každý rok vyváží cca 3 miliony tun obilí do Německa a dalších zemí, které ho (zjednodušeně řečeno) zkrmují. Protože jsme již řadu let nesoběstační v produkci vepřového, pošlou nám  to obilí každý rok zpět s přidanou hodnotou v mase. Živočišná výroba je rozhodně nedílnou součástí zemědělství, ale musí být provozována v odpovídajícím poměru k rostlinné výrobě resp. ke krajině.   Odhadem lze  vycházet z často uváděného údaje, že optimální koncentrace hospodářských zvířat v krajině je 1 VDJ/ha. Nižší koncentrace znamená dlouhodobý deficit organického hnojení statkovými hnojivy, při vyšších hodnotách VDJ/ha naopak hrozí přesycení půd v dané oblasti zejména dusíkem, jak je tomu nyní např. v Holandsku a v některých částech Německa,  Francie a i v dalších zemích. Tam koncentrace hospodářských zvířat v některých oblastech dosahuje hodnoty až 4-5 VDJ/ha. Oba extrémy jsou špatné jak z ekologického, tak i z ekonomického hlediska  a tím pádem neudržitelné. U nás na statku máme hodnotu 0,8-0,9 VDJ/ha.

Jak vypadá Vaše farma v současné době?

Hospodaříme na 520 ha, kde pěstujeme pšenici, řepku, cukrovku, tykev olejnou a kukuřici na siláž. Chov prasat je založen na uzavřeném obratu stáda 220 prasnic genetiky Topigs. Za rok odchováme na prasnici průměrně 31,9 selat. Selata jsou v předvýkrmu 38 dní a přibírají 680 g, ve výkrmu pak kolem 1 kg za den.  Přidávání „zinku“ (ZnO) do KS  jsme ukončili  před 4 lety a také jsme  přestali kupírovat ocásky. Antibiotika používáme minimálně, pouze v kurativním režimu, tedy  ani plošně, ani preventivně. Celkový zdravotní stav zvířat je dlouhodobě velmi dobrý, což je výsledek kvalitní práce celého týmu (veterinář – krmivářka – zootechnička – ošetřující personál). Kvalitní technologie ustájení – Agrico + Schauer , krmení – Schauer Spotmix a Compident -  a ventilace – Moeller – i koncentrace zvířat (ks/m2) splňují nadstandardní požadavky na welfare v chovu.

Jak máte vyřešenou krmivovou základnu?

Nemáme vlastní výrobnu KS, protože pro náš objem výroby to není ekonomicky výhodné. Ročně zkrmíme 1600 t krmných směsí. Naše pšenice  je v potravinářské kvalitě a tak ji prodáváme za lepší cenu v porovnání s krmnou.   Nákup  potřebných surovin  pro výrobu KS  a jejich dodávku  pro nás dlouhodobě zajišťuje  smluvní dodavatel KS  -  ZZN Pelhřimov a.s.– spolehlivě a ve velmi dobré kvalitě. O krmivovou základnu se tak  nemusím starat. To je výhodné jak z pohledu přenesení všech starostí s nákupem surovin a výrobou kvalitních  KS na spolehlivého dodavatele,  tak i volnost při plánování osevního postupu. O strategii výživy a konkrétní receptury pro výrobu KS se u nás  stará firma Trouw Nutrition  Biofaktory s.r.o.. To nám  umožňuje přenechat tuto velmi odbornou a složitou problematiku výživáři (Ing. M. Bartuňková). Dále díky dnes již dlouhodobé spolupráci s veterinářem MVDr. J. Maláškem jsme postupně stabilizovali zdravotní stav v chovu na velmi vysoké úrovni. Víme, že se na tyto spolupracující firmy a odborníky můžeme spolehnout. Naše dosavadní výsledky v chovu ukazují, že to bylo a je správné rozhodnutí.

Měl jste nějaké projekty, od kterých jste ustoupil?

Tři roky jsme prováděli ve spolupráci s odbornými institucemi poloprovozní pěstování řas, které jsme chtěli používat  jako  krmný doplněk pro selata ve formě krmné pasty. Tedy bez potřeby nákladného sušení např. technologií  vakuové odparky . V řadě publikovaných výzkumných prací je doplněk řas v krmné dávce pro selata potvrzen jako přínos. Bohužel jsme  ale narazili na  dotační vakuum. Když jsme chtěli získat dotace v rámci programu na podporu  chovu prasat, tak nám bylo řečeno že tento projekt (pěstování řas) není možné podpořit v rámci tohoto programu a že o podporu lze žádat v rámci programu na podporu  rybářství.  A  v tomto programu však byla (pro nás nesplnitelná)  podmínka  produkce ryb  a jejich minimální roční  prodej. Takže jsme na realizaci tohoto projektu rezignovali po roce a půl příprav rezignovali. 

Jaké máte do budoucna vize?